SOCIAL MEDIA

sobota 31. prosince 2016

Poohlédnutí za rokem 2016 :)

Krásný poslední den roku 2016 vám všem!
Stejně jako loňský rok, i letos se pokusím ve zkratce popsat celý můj rok 2016. Věřili byste, že tohle je už čtvrté poohlédnutí za loňským rokem tady na blogu? Ten čas ale letí :)

Leden byl prakticky první měsíc, kdy jsem se pořádně pustila do psaní své bakalářské práce. Byl to pro mě opravdu náročný měsíc, protože teoretickou část mé BP jsem musela opravovat snad třikrát. Byla jsem opravdu zoufalá, ale naštěstí jsem měla podporu své rodiny a svých přátel, takže jsem myšlenky na skok z okna rovnou zavrhla :D

Únor nebyl o nic lepší. To jsem se už musela pustit do praktické části BP, která byla o něco lepší a zajímavější než část teoretická, ale vyhodnocování výsledků už tak zase zábavné nebylo. V tomto období jsem se musela také zajímat, co budu se svým životem dál dělat, protože se v únoru podávají přihlášky na VŠ. A jelikož jsem nevěděla, jestli chci na toho Mgr opravdu studovat nebo ne, tak jsem si přihlášku podala jen tak pro jistotu.

Březen byl měsíc dopsání mé "knihy" aneb bakalářka hotova. Byl to opravdu porod, ale nakonec se to nějak zvládlo. Zároveň se v tomto měsíci začal rodit i nápad jet dělat Au Pair do Anglie a na nějaké navazující magisterské studium se vykašlat. S mou spolužačkou Luckou jsme o tom básnily skoro pořád a více méně jsme si to i vysnily. 


Duben byl celkem nudný měsíc. Dodělávala jsem poslední zkoušky ze třetího ročníku a pak jsem se už musela učit na státnice. Vlastně jsem se učila dva měsíce v kuse (z toho asi jenom 5 dní volno) od rána do večera.

Takže i květen nebyl o moc lepší. Bylo to těžké období i pro mého bráchu, který se zrovna učil na maturitu, takže jsme si alespoň neměli co závidět. Nakonec jsem měla u státnic štěstí, bakalářku jsem obhájila na dvojku a u zkoušek jsem si vytáhla všechno, co jsem chtěla, takže jsem odešla se samýma jedničkama a dvojkou z BP :) Ani nevíte, jak mi spadl kámen ze srdce, když už bylo po všem. V květnu se nám také podařilo najít rodinu, do které jsme měly jet dělat Au Pair, takže květen byl opravdu úspěšný měsíc.

Červen byl trošku smutný, jelikož jsme měli rozlučkovou párty s naší univerzitní bandou, s kterýma nám bylo ty tři roky prostě skvěle. Den po rozlučce nás ještě čekala promoce, takže jsme si v talárech vyzvedli náš univerzitní diplom. A od této doby můžeme před svým jménem uvádět titul Bc. :)

Červenec byl pro mě měsíc zážitků. Konečně jsem se podívala na Lom Velká Amerika a taky jsem se dostala úplnou náhodou na Colours of Ostrava, kamarádka totiž vyhrála dva lístky. A koho jiného vzít, než Ostravačku, která tam nikdy předtím nebyla? :D


Srpen byl nezáživný měsíc. Objela jsem pár známých, protože to byl můj poslední měsíc v Česku. S tím ale také pojí i spousta vyřizování a dokupování věcí na cestu.

Září bylo velmi zvláštní. Musela jsem opustit svoji rodinu a pejska a vydat se na cestu do Anglie, dělat Au Pair. Měla jsem trochu strach, ale naštěstí se mnou do stejné rodiny jela má nejlepší kamarádka ze školy, Lucka, takže obavy byly alespoň poloviční. 8. září jsme tedy přistály v Londýně a nechaly se odvést do malého městečka Tonbridge. Typicky anglické domky, jeden jako druhý, pěkné okolí, i když trochu dál od centra.
Vydržely jsme tam týden. Pokud můj blog čtete už delší dobu, jistě víte, že to s naší kariérou Au Pair nedopadlo. Nicméně nás zachránila moje kamarádka, která nám řekla, že se k ní můžeme nastěhovat a zkusit si najít práci nebo rodinu v Londýně. A i s tím nám pomohla, takže už tři měsíce pracujeme v arabské restauraci. Od té doby, co jsme se dostaly do Londýna, se náš život obrátil o 360 stupňů. Žijeme si úplně jinak, potkaly jsme spoustu lidí, kteří totálně změnili naše životy a zatím stále oddalujeme náš odjezd domů.

V říjnu jsem měla po dlouhé době rande, z kterého se nakonec vyklubal chvilkový "vztah". Vždycky jsem si říkala, jaké to je, být s někým, kdo není Česka, ale že se z toho vyklube kluk z Íráku, to jsem si opravdu nikdy nepředstavovala :D. V tomto měsíci jsem si také udělala spoustu přátel v práci. Přijali mě tam hned už v září za svou, i když jsem vlastně momentálně jediná z nich Evropanka.

Listopad byl úžasný v tom, že přijeli moji rodiče. Konečně se zase po nějaké době podívali do světa a já doufám, že si to tady v Londýně opravdu užili.

No a prosinec je skvělý každý rok. Tentokrát jsem dostala narozeninovou oslavu jako překvapení, také jste už mohli číst článek. No a Vánoce byly krásné, i když jsme je neslavily doma. I tak jsme si to udělaly po svém, udělaly si bramborový salát, pustily si Sám doma a rozbalovaly jsme dárky. Skoro jako doma :) Udělala jsem také pár chyb, ale tak chyby jsou od toho, aby se z nich člověk poučil.

Vím, že to říkám skoro každý rok, ale rok 2016 byl opravdu ten nejúspěšnější rok v mém životě. Myslím, že jsem toho dokázala opravdu hodně. Ať už odstátnicovat, nebo překonat strach a jet do úplně cizí země.

Teď už nám nezbývá nic jiného, než odpočítat příchod roku 2017. Přeji vám, aby pro vás byl rok 2017 stejně tak úspěšný, nebo mnohem více, jak byl pro mě úspěšný rok 2016. Užíjte si dnešní noc, pořádně to zapíjte a myslete i trošku na mě, protože já budu bohužel pracovat :D Mějte se krásně, uvidíme se v novém roce! :)


čtvrtek 22. prosince 2016

Vánoční cupcake stromečky

Krásný den všem!
Kolik dní, že to zbývá do Štědrého dne? 2? Pro mě, jelikož jsem v Anglii, 3. Ale tento recept jsem vám vymyslela a napekla ještě doma. Vánoční stromečky v létě? Proč ne! Vy si je ale můžete udělat právě teď na Vánoce :)


Na tyto stromečky budete potřebovat:

Těsto:
• 120 g másla pokojové teploty
• 175 g krupicového cukru
• 2 vejce
• 200 g hladké mouky
• 2 lžičky prášku do pečiva
• 2 vrchovaté lžíce kakaa
• 50 ml mléka
• špetka soli


Stromečky:
• 2 smetany ke šlehání
• 2 ztužovače šlehačky
• trocha cukru, dle chuti

• kornouty na zmrzlinu
• 2 pytlíky vanilkového pudinku
• 400 ml mléka
• 200 g másla
• 175 g cukru moučka
• zelené barvivo


Z tohoto množství jsem měla 14 dortíků :)

Začneme tím, že si troubu předehřejeme na 180°C. Máslo s cukrem utřeme do pěny, ke které postupně zašleháme vejce a kakao. Na střídačku přidáme mouku promíchanou se solí a práškem do pečiva a mléko. Když vše pečlivě promícháme, nalijeme směs do košíčků. Nezapomeňte formičky naplnit maximálně do 2/3, protože se v troubě zvednou.


Pečeme cca 20 minut při 180°C. To, že jsou dortíky hotové poznáte tak, že doprostřed dortíku zapíchnete špejli. Pokud se na ni těsto nelepí, máme hotovo.
Po upečení odložte dortíky stranou a nechte je úplně vychladnout.


Mezi tím si vyšleháme smetanu se ztužovačem a trochou cukru pořádně do tuha. Dávejte si pozor, abyste nepřešlehali. Vyšlehanou smetanu natřeme na vršek vychladlých dortíků a zarovnáme. Je důležité, aby byly dortíky opravdu vychladlé, jinak by se vám na nich mohla smetana začít topit.


Teď si na naše stromečky připravíme krém. Uvaříme pudink, oba sáčky ve 400 ml mléka a necháme tuhou hmotu pořádně vychladnout. Menší tip pro vás - chladnoucí pudink občas promíchejte.



Mezitím vyšleháme máslo s cukrem. Přidáme vychladlý pudink a šleháme do doby, dokud bude krém hladký a bez hrudek. Nakonec přidáme zelené barvivo podle toho, jak moc zelenou budete na stromečku chtít mít.


No a můžeme začít zdobit. Je to jednoduché. Vzniklý zelený krém dáme do zdobičky ve tvaru hvězdy a zúženou špičkou. Na krém jsem ještě dala posypku na cukroví, aby to připomínalo ozdoby na vánočním stromečku. Mě vzniklo něco takového:


Mám tady pro vás ale tip, jak můžete své stromečky posunout ještě o level dál. Vemte si kornoutek od zmrzliny a zkraťte ho tak o polovinu. Část bez špičky snězte a druhou část nabodněte na bílý krém na dortíku. Opatrně kornoutek zatlačte, aby vám na dortíku držel a začněte kornoutek zdobit kolem dokola. Jak máte první patro hotové, přidávejte krém výš a výš. Mě nakonec vznikl tento stromeček:


Snad se vám tento recept líbil. Budu ráda, když dolů do komentářů napíšete, jak se vám líbí, nebo dokonce cupcakes vyzkoušíte a třeba mě označíte na fotce na instagramu. Ráda se na vaše výtvory podívám.

Mějte se krásně! :)
úterý 20. prosince 2016

Londýn: Návštěva rodičů a nezapomenutelná oslava narozenin!

Krásný den všem! :)
Myslím, že je právě čas na další článek z Londýna. A že se za ten poslední měsíc odehrálo věcí! :)

V listopadu mě navšívili moji rodiče a myslím, že byli z návštěvy opravdu nadšení! Byla to jejich první návštěva Londýna a celkově se po dlouhé době zase někam alespoň podívali :)
Přijeli mě vyzvednout ke mě do práce a já jim pak ukázala náš nádherný dostačující pokoj a byt. Jelikož jsme přijeli domů v jednu ráno, tak jsme šli rovnou spát, protože druhý den byl celkem nabitý.

Vzala jsem je samozřejmě na všechny typické památky Londýna, zejména Big Ben a London Eye. Akorát počasí trošku nevyšlo, typický Londýn no. Když máte volno, tak prší, když jdete do práce, tak je hezky.


To ale nebylo vše. Vzala jsem je na večeři k nám do restaurace, kde pracuji. A bylo o ně krásně postaráno. S Luckou jsme vybraly všechny chody, které v arabských restauracích milujeme a stůl byl opravdu přecpaný. Až je mi líto, že jsme to zapomněly vyfotit. Ale rozhodně jsme musely vyfotit ovocný talíř, který pro mě a mou rodinu udělal můj úžasný manažer :) Až nám bylo líto se do toho pustit.


Druhý den jsme se šli podívat do muzea voskových figurín, Madame Tussauds. Je celkem těžké zachytit tam nějakou dobře nasvícenou fotku, ale kvůli vám jsem se opravdu snažila. Tak schválně, kolik celebrit tam poznáte :)


A mnohé další :) Pak jsme se jeli ještě podívat k Buckingham Palace a další den byl u konce :)


Třetí den jsem pro vás už nefotila, musela jsem pracovat, takže jsme moc zajímavých míst už neobešli. Každopádně jsem si ty dny s nimi tady vážně užila :)

Společně s nimi a pak i mými přáteli jsme navštívili i Winter Wonderland.


A pak už se konala oslava mojich narozenin, kterou jsem vůbec nečekala. Rodiče byli už doma, můj tehdejší přítel byl a stále je v Iráku, takže ten tady taky nebyl. A nejlepší kamarádka byla v práci. Nakonec se ale přece jenom něco událo. Přišla jsem do práce, kde téměř všichni skvěle hráli, že na moje narozeniny zapomněli. Popřál mi pouze můj dobrý kamarád (a to jenom proto, že on se na oslavu dostavit nemohl) a to bylo vše. Můj manažer? Nic. Můj nejlepší kamarád? Nic. Pak se někdo zmínil, že mám narozeniny a oni mi rychle popřáli a omluvili se, že zapomněli, i přes to, že jsme byli domluveni, že si zajdeme alespoň na shishu po práci. A to mi řekli, že se nikam nejede. Že jsou moc unavení a že to oslavíme někdy jindy. Musím přiznat, že jsem byla trošičku bez nálady.

Můj manažer se pak z práce vytratil jako pára nad hrncem, ani se tentokrát nerozloučil. A můj nejlepší kamarád teda řekl, že si na hodinku na tu shishu zajdeme, ať nejsem naštvaná. Že sice musí brzo vstávat, ale kvůli mě to udělá. Ještě jsme pobrali jednu kolegyni a jelo se. Dorazili jsme na místo, usadili jsme se, přišel manažer a najednou začali všichni zpívat Happy Birthday Lucy, což mě úplně dostalo :) "Myslíš si, že bych na tvoje narozeniny zapomněl?" zněla slova mého nejlepšího kamaráda a já byla vážně happy :) Dostala jsem dárky, poseděli jsme a bylo nám fajn :)


A tak se tady zatím mám :) A vím, že mě čeká spousta dalších zážitků :)

středa 14. prosince 2016

Nejoblíbenější vánoční rtěnky

Krásný den všem!
V dnešním článku vám ukážu mé oblíbené Vánoční rtěnky, respektive rtěnky, jejichž červená barva přímo křičí slovo "Christmas".


Jako prvním vám představím tuto rtěnku od Rimmel London, která vznikla ve spolupráci s Kate Moss. Určitě pro vás není překvapením, protože tyto rtěnky mám opravdu ráda a na blogu jsem to nejednou zmínila. Tato červená řada je matná a najdete v ní všechny odstíny červené nebo třeba růžové. Na Vánoce se podle mě nejvíce hodí tato v odstínu 110.


Druhá rtěnka a zároveň obrovský držák je tato od LASplash Cosmetics. Mám ji v odstínu 03 Poppy Red a dostala jsem ji snad v nějakém ještě Lady Boxu. Drží opravdu krásně a je to taková neutrální pravá červená. Ani moc světlá, ani moc tmavá, ani s kapičkou jiné barvy. A přesně pod takovou červenou si představuji typické vánoční barvy v Anglii. Co myslíte?


No a kterým barvám dáváte na Vánoce přednost vy? Jaká je za vás ta pravá vánoční červená? :)
úterý 6. prosince 2016

Lucy's Chart - Listopad 2016

Ahoj všichni!
Hned na rovinu se chci omluvit, že poslední dobou nemám vůbec čas přidávat články na blog a ten tím pádem trošičku upadá. Mám ale v Anglii takových zážitků a hlavně práci, ve které jsem 6x týdně, že prostě to jinak momentálně nestíhám. Snad to chápete a snad vás můj blog stále baví :)
Teď už ale k dnešnímu článku.

1. Nejoblíbenější/ nejzajímavější moment tohoto měsíce
Tak to byl určitě ten, kdy mě přijeli navštívit moji rodiče. Snad si to tady v Londýně užili a budou na to vzpomínat :)

2. Nejoblíbenější písnička
Tento měsíc rozhodně Comfortable od Kieran Alleyne :)



3. Nejoblíbenější film/video/seriál
Zrovna si momentálně nic nevybavuji :)


4.
Věc/moment, který mně udělal pyšnou nebo donutil se stydět

Taky mě zrovna nic nenapadá, asi jenom to, že jsem úspěšně přežila tento měsíc :D

5. Nejoblíbenější/ nejpoužívanější produkt měsíce
Tento gel na obočí od Alverde, používám ho opravdu denně :)



6. Propadák měsíce
Tento měsíc jsem opět žádný nenašla :)


7. Koupená věc, ze které mám největší radost
Já jsem si snad v měsíci listopadu ani nic nekoupila :D

8. Věc, o kterou jsem se s vámi chtěla podělit
Ovocný talíř, který udělal můj manažer pro mě a mou rodinu, když jsem je vzala na večeři do restaurace, ve které pracuji :)


9. Co mě čeká a nemine v měsíci prosinec?
Jak víte, moje narozeniny byly už 2. prosince (a taky můžete čekat článek o mém narozeninovém dni), ale ještě nás přece čekají Vánoce :)

A jak jste si užili měsíc listopad vy? :)

pátek 2. prosince 2016

23 narozeninových faktů z Londýna

Krásný pátek všem! :)
Opět se po roce setkáváme u narozeninového článku. A ano, z jeho názvu můžete celkem lehce odvodit, že ode dneška už musím jako svůj věk udávat číslo 23 :) Rozhodla jsem se pro vás vypotit 23 faktů, které se mě tady v Londýně týkají, takže mi prosím držte pěsti, ať se to povede.


1. Nikdo mi neřekne jinak než Lucy, Luss, Lusinka nebo Lucia, protože nikdo neumí správně vyslovit mé jméno. Kromě mého přítele.
2. Přítel pochází z Íráku.
3. Umím napočítat do deseti v Arabštině. A taky pár dalších slov.
4. Miluju arabský chleba a bojím se, že po něm začínám pěkně kynout.
5. Nechala jsem si tady píchnout piercing, vlastně rovnou dva.
6. Miluju svou práci a hlavně lidi, kteří pracují se mnou. Všichni jsou Arabové, až na jednoho Čecha, s kterým si naopak nerozumím vůbec.
7. Pořád neumím přecházet přes cestu. Ani po skoro třech měsících jsem se nenaučila, že v Anglii se musíte nejdříve podívat doprava a až pak doleva.
8. Takže mi někdo zachránil život už tak 6x, když mě stáhnul z cesty.

9. Povedlo se mi ztratit 50 liber během 10 minut, co jsem byla venku. Prostě jsem z kapsy vyhodila 1500 Kč jako lusknutím prstů.
10. Pořád oddaluju měsíce odjezdu domů. Původně to měl být konec března, pak dubna, května a nakonec uvažujeme, že bychom mohly jet domů v srpnu nebo až za rok.
 11. Nedovedu si představit, že bych měla někdy začít pracovat v České republice, protože ti lidé tady a peníze, to je úplně jiný svět. I když je všechno v přepočtu samozřejmě dražší.
12. Skoro každý den se v práci říznu do ruky nebo prstu. Ne, že bych se chtěla nějak sebepoškozovat, ale vytvářím ovocné talíře a jsem hodně "šikovná".
13. Když jsem měla v Česku brigádu a končila jsem v půl 10 večer, hrozně mi to vadilo. Teď končím každý den kolem půlnoci a ani si nestěžuji.
14. Už si jako kulisu začínáme pouštět Arabic music. Asi jsme s nimi opravdu hodně v kontaktu :D
15. Bydlím na úplně úžasném místě. Fitko dvě minuty od domu, Tesco deset vteřin. Starbucks minutu, Costa dvě. A pak nemáme utrácet!
16. Chodím plavat. I když jsem bazény vždy nesnášela.

17. Ochutnala jsem jogurt (Ayran) se solí a slané chipsy s jogurtem. Arabové mají opravdu zvláštní chutě.
18. Nevědomky jsem ochutnala i bíčí koule a pobavila tak všechny mé kolegy v práci svým výrazem, když mi řekli, co jsem to právě snědla.
19. Už dvakrát se mi podařilo jednoho a toho samého kolegu v práci polít. Poprvé chilli omáčkou, podruhé vodou a vínem. Musí mě milovat :D
20. A také jsem už rozbila talíř, láhev a misku s chilli omáčkou. Ach to chilli.
21. Nevím, jestli v Londýně roztahujou žaludky, ale pořád tady mám hlad.
22. Překonat strach a odjet do Anglie (i když původně jako Au pair) bylo to nejlepší rozhodnutí jaké jsem kdy mohla udělat.
23. Miluju to tady :)
sobota 19. listopadu 2016

Další střípky z Londýna

Možná, že bych měla konečně přestat tyto příspěvky přidávat pod štítek Au Pair Life, když žádná Au Pair nakonec nejsem. 

Ahoj všichni!
Po nějaké době se vám zase ozývám, abych vám řekla, co je vlastně nového. Pokud to teda tady ještě někoho zajímá :)

V minulém článku o Londýně jsem vám psala, že ještě pořád hledáme místo, kde můžeme spát a zůstat tam nejlépe po celou dobu našeho pobytu v Londýně. Tak už jsme ho našly. Zůstáváme u mých kolegů z práce. Pokoj jsme si celkem vyzdobily (i když to ještě bude chtít pár úprav), konečně jsme si vybalily věci z kufrů (po pěti týdnech - když počítám i předchozí pobyt u kamarádky) a můžeme se ládovat Starbucksem každý den, protože ho máme asi třicet vteřin od domu. Akorát nemáme peníze.


Všechny naše peníze (respektive dýška z práce) věnujeme totiž do nákupu ovoce a potravin, které vkládáme do naší snídaně. V podstatě je to vždycky to samé, nějaký čokoládový jogurt nebo dezert, hromada ovoce, cornflakes a tak dále :)


Pamatujete si, jak jsem vám v jednom z předchozích článků z Anglie ukazovala univerzitu, která je jak z Harryho Pottera? Tak co teprve toto neuvěřitelné knihkupectví? :)


A taky jsem už stihla vidět London Eye. Nikdy by mě nenapadlo, že budu mít rande u London Eye, ale jak vidíte, věci se dějí opravdu, když je nejmíň čekáte. Nikdy by mě nenapadlo, že si najdu přítele z jiné země, natož z jiného kontinentu. To je už opravdu jiný level. Zatím si užívám přítomnost a nechci nějak myslet na to, že ani jeden z nás není z Anglie a jednoho dne to asi bude problém. Pokud se teda dříve nerozejdeme.


Jinak ale skoro všechen čas trávíme v práci. Myslela jsem si, že bude těžší si zvyknout na to, že mám každý den odpolední až do noci (protože doma jsem chodila "ráda" pouze na ranní směny), ale je to fajn. A to nás většinou ještě někam kluci vyvezou autem nebo máme party u přítele doma. A nebylo tomu jinak ani nedávno, když slavil narozeniny. 

Nakoupily jsme s kamarádkou nějaké dárky, dort, chipsy, pití a těšily se na to, jak se oslava vyvede. Nakonec jsem si vzala klíče od jeho pokoje a zatímco on a kamarádka byli v práci, jsem chystala pohoštění. I když to tak nevypadá, byla to celkem piplačka - hlavně pak zapálit svíčky, když vám kamarádka napíše "už jedeme" asi 2 vteřiny předtím, než dorazí na místo činu (i když ji požádáte ať to udělá s předstihem) a vy bojujete se zapalovačem a spálíte si prsty tak, že na nich máte další tři dny puchýř.

Každopádně to za to stálo, ty peníze, ten vynaložený čas, protože jsme dostaly skvělou zpětnou vazbu. Byl totiž úplně nadšený, taková ta upřímná radost :) Na tohle nikdy nezapomenu :)

 
A jak se máte vy? :)